Dne 11.12. Se naše škola zúčastnila kadeřnické soutěže Sollertia.
Nejtěžší však nebyla samotná účast, ale příprava. Žáci nejdříve mezi sebou vybrali ty, kteří by dle jejich názoru mohli reprezentovat školu. V úvahu byla brána školní docházka, chování, známky z odborných předmětů a odborného výcviku. Z těchto vybraných zůstalo dvanáct žáků s velmi dobrými výsledky, kteří od začátku věděli, že se soutěže zúčastní pouze jeden z nich a přesto bojovali a šli do výběrového kola. Po tomto kole na soutěž trénovaly již jen dvě žákyně. Jak sami vidíte, proces výběru byl dost zdlouhavý, avšak nejtěžší část měla teprve přijít, a to tréning, ktérému jsme nejen my, soutěžící, ale HLAVNĚ naše mistrové věnovaly neskutečně mnoho volného času. Obě jsme jim za to nesmírně vděčné, protože víme, že ačkoliv na soutěž šla jen jedna z nás, měly jsme obě tu vzácnou příležitost dopřávat si jejich pozornosti. Po celou dobu se nám intenzivně věnovaly, dělily se s námi o svoje poznatky a zkušenosti a hlavně nám byly stále velkou oporou, kterou jsme potřebovaly. Na soutěž se trénovaly tři úkony, a to módní klasický pánský střih, dámský střih - mikádo s ofinou a společenský účes. Všechny úkony musely být co nejlépe nacvičené, ikdyž soutěžit se mělo pouze v jednom, na místě vylosovaném. Součástí soutěže byl i odborný nákres, popis a prezentace těchto úkonů. Týden před soutěží přišlo pro naše mistrové a vedoucí učitelku odborného výcviku, paní Koukalovou, velmi těžké rozhodnutí - která z nás bude reprezentovat naši školu. Těžké proto, že naše práce byla dost vyrovnaná a obě jsme do přípravy vložily mnoho úsilí. Mistrové si vybraly a na mne tím padla velká zodpovědnost.
Přišel den soutěže. Na místě jsme se dozvěděli, který z úkonů nás čeká - mikádo. Byla jsem si jistá, že střih, který jsme s mistrovými vybraly, bude ten nejoriginálnější. Teď už šlo jen o jeho provedení.
První úkol- nákres a stručný popis pracovního postupu.
Druhý úkol- střih s konečnou úpravou.
A nakonec třetí úkol- ústní prezentace.
Tak jako porota, i já jsem viděla chyby v mé práci. Ale horší by však bylo, kdybych je ani neviděla.
Vytvářejíc si v hlavě rozsáhlou sebekritiku, jsem pomalu ztrácela naději ba i na druhé místo. Rozhodnutí hodnotících mě tudíž velmi překvapilo.
Jsem čím dál radši, že jsem si vybrala právě tuto školu a obor. A díky snaze učitelek odborného výcviku a mé vlastní jsem mohla pro SOU služeb Novovysočanská vyhrát první místo v soutěži Sollertia s 80ti procenty ze sta.
Salome Valešová